Farallony...Nejstrašidelnější místo na Zemi
Faralloni....Místo, na které myslím od chvíle, co jsem si přečetla knihu od Susan Caseyové Ďablovy zuby...Kdyby mi někdo nabídl, abych teď, bez rozloučení, odletěla na Farallony, nevím jestli bych se dlouho rozhodovala....
Faralony jsou ostrovy kousek od pobřeží San Franciska... Říká se, že to je Ráj žraloků. A to všech, ale hlavně Velkých bílých...Je to přírodní rezervace, takže se tam dostat je velice obtížné. Musíte získat asi milion povolení, vyplnit haldy papíru...Není to jako, jet na Kanárské ostrovy. Koupit si letenku, zabalit si a druhý den se válet na pláži...Taková výprava potřebuje měsíce na přípravu. Jako první se musí rozpočítat, kolik jídla si s sebou vemete. Farallony jsou spíše než ostrovy, špičky uprostřed ocánu.
Připlout lodí a dostat se na ostrov je poněkud náročné.Ve většině případů, se ani nepodaří přistát. Hlavním problémem je totiž počasí. Vlny po většinu času dosahují výšky několika m a výtr má rychlost desítky km za hodinu. Přistání komplikuje, také množství skal a kamenů, které jsou všude kolem. Zastavit u ostrova umí jen opravdový přeborník. Proto je nutné si s sebou vzít více potravin, protože hrozí, že se lodě s zásobami nedostanou včas na ostrov a obyvatelstvo ostrova zůstane bez jídla. Často se , ale stává, že musí zůstat pouze o chlebu a minimálním počtem potravin. Člun se na pevninu dostává pomocí jeřábu, který tam stojí už mnoho let. Momentálně se na jediném obytném ostrově nacházejí poze dva domy. Z toho je jenom jeden obytný. Není to, ale žádný luxus. Vzduch v domě je zatuchlý a pokoje nejsou zrovna útulné. Madrace jsou prožrané od myší a dokonce se říká, že v jakém si pokoji paní Jany fondové straší...Nikdo z obyvatel tam nechce spát. Po většinu času tam nesvítí světlo a rány a křik racků, tam je slyšet nejvíce. Další budova, která se nachází na ostrově se jmenuje Lighthouse Hill. Je to starý maják, který se rozsvítil poprvé v roce 1885. Dnes, ale zbyly z věže pouze ruiny. Cesta tam je hrbolatá a velice nebezpečná, když se podíváte dolů je pod vámi pouze hrozivě vypadající oceána skaliska, o které se rozbíjí voda. Vzduch ve věži je zatuchlý, je tam spoustu myší a vnitřek budovy je porostlý lišejníkem. Když ale stojíte venku, je to hotová pokladnice přírody. Vidíte do dálky několika km a můžete přehlédnout úhel 360 stupňů kolem celých jižních ostrovů a hlavně vidět žraloky. Je to nejlepší místo na ostrově pro jejich sledování. V dnešní době, kdy na ostrově pracují výzkumnící z Projektu žralok, využívají tento maják neustále. Jeden z pracovníku, dokáže stát na věži celý den a sám. Pokaždé, když vidí žraločí útok zavolá vysílačkou ostatním a ti okamžitě vyrazí na místo útoku. Pak je nejdůležitější celou akci nafilmovat a žraloci, kteří jsou účatníci útoku zkontrolovat a ti, kteří ještě nemají značku a vysílačku pokud možno označkovat. Pro pracovníky, co na ostrově jsou celou žraločí sezónu, to není velký problém. Žraloky mají pojmenované a dokážou je rozeznat na velkou vzdálenost. Poznají například jestli to je jakýsi člen Krysí smečky, což jsou bílý žraloci menší velikosti. O každém žraloku vědí, kdy se vrací na Farallony, v jakých skupinách připlouvají, kolik jich je...Vypadá to, že o tom vědí spoustu, to ano, ale co žraloci dělají v tu dobu, kdy nejsou na Farallonech, proč připlouvají v těch stejných skupinkách, jestli se tu pouze sejdou nebo jestli jsou celý rok spolu, to neví nikdo....Život velkých bílích žraloků je tajemný a jen málokdo se v něm vyzná. Život těchto nepředstavitelně krásných, elagantních a hlavně chytrých tvorů, je plný tajemství a záhad, které člověk není nikdy schopen vyřešit....
Komentáře
Přehled komentářů
Já jedu do Chorvatska v Srpnu a docela se bojím žraloků a medůz mohli bys te něco o medůzách napsat???? prosím!!!!
já rád játra
(hanyz, 15. 4. 2007 21:05)Pravě sem uprostřed knihy Susan Caseyové lepší knihu na toto téma jsem nečetl........jinak dobrá kniha je také Čekání na bílou smrt.
BRRRRRRRR
(Sabča, 5. 4. 2008 12:58)